Stručná charakteristika Chráněné krajinné oblasti Poodří

Většina z našich 24 chráněných krajinných oblastí byla vyhlášena v horských nebo krasových celcích. Území údolních niv stála tehdy stranou. Jedním z hlavních důvodů byla skutečnost, že většina niv byla narušena zemědělskou velkovýrobou a zástavbou. Přesto se však dochovala místa, kde uvedené neplatí. Je jím například Poodří, které bylo Ministerstvem životního prostředí České republiky v roce 1991 vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí (vyhláška č. 155/1991 Sb.).

Území chráněné krajinné oblasti Poodří se nachází v Moravskoslezském kraji v severovýchodní části Moravské brány mezi obcemi Mankovice a Vražným nedaleko Oder a jižním okrajem Ostravy. Plošná výměra činí 81,5 km2. Jádrovou částí je rovinatá oderská niva, na ni pak navazují zvýšené okraje říčních teras a terasových plošin. Nadmořská výška se pohybuje v rozpětí 212 m.n.m. (Odra u Ostravy) a 298 m.n.m. (plochý rozvodní hřbet u Hůrky v jižní části).

Zachovalost nivních mokřadních ekosystémů a poloha Poodří na rozhraní hercynské a karpatské biogeografické podprovincie v podprovincii polonské a na evropsky významné tahové cestě ptactva pak znamenala zařazení chráněné krajinné oblasti do mezinárodní úmluvy s celosvětovou platností na ochranu mokřadů známé pod názvem Ramsarská úmluva. Dále je pak Poodří začleněno do sítě evropsky významných ptačích území. Je navrženo jako oblast ochrany ptactva dle Směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. V rámci územních systémů ekologické stability jsou zde nadregionální biocentra a biokoridory.

CHKO Poodří leží na rozhraní dvou základních geologických celků naší republiky - Českého masívu a Západních Karpat. Samotná struktura Moravské brány je terciérního založení. Třetihorní a starší horninové komplexy však nevycházejí nikde na povrch a jsou překryty sedimenty kvartéru, během něhož byl dotvářen současný reliéf krajiny. Celé území bylo v pleistocénu v přímém dosahu kontinentálního pevninského ledovce, který v halštrovském a výrazněji v sálském zalednění pokrýval většinu území. Před jeho čelem při postupu k jihu a později při definitivním posálském ústupu se usazovaly litologicky poměrně pestré glacilakustrinní a glacilafluviální sedimenty. Dále proběhla řada erozních a akumulačních fází a konečně v závěru pleistocénu (würm) se ukládaly eolické spraše překrývající téměř bezezbytku předchozí uloženiny. V nivě následně docházelo k dalším erozím, sedimentací fluviálních štěrků, které pak byly v holocénu postupně převrstvovány povodňovými hlínami, tvořícími dnešní povrch nivy.

Výslednicí všech naznačených dějů je dnešní geologická stavba, odlišná ve vlastní Oderské nivě, kde na terciérní málo propustné podloží dosedají propustné a zvodnělé štěrky a štěrkopísky, které jsou kryté naopak málo propustnými hlínami o mocnosti 2-5 m. U zvýšené pravobřežní terasy jsou bazálním členem kvartérního profilu opět zvodnělé několikametrové fluviální štěrky. Na nich bývají uloženy glacilakustrinní písky a jíly a úrodné sprašové hlíny.

Odlišný je i vodní režim uvedených geologických a geomorfologických celků. Pohyb vody v nivě je zcela "v režii” Odry a jejích přítoků, kdy dochází ke každoročním povrchovým záplavám 16 - 20 km2 nivy. Tento jev je základním předpokladem trvalé a plnohodnotné existence mokřadních ekosystémů a je způsoben absencí větších nádrží v horních částech povodí, které by ovlivňovaly průtokový režim. Avšak i při kolísání průtoku v samotném říčním korytě dochází k dynamickému kolísání hladiny podzemní vody, a tím k provlhčování a nasycování půdního profilu a naplňování lesních a lučních tůní. V období nízkých vodních stavů říční štěrky dotují tok Odry skrytým příronem.

Osou oblasti je řeka Odra vstupující do CHKO z Nízkého Jeseníku ještě jako rychle proudící bystřina se štěrkovým dnem. Po několika kilometrech u Jeseníku nad Odrou se tok v nivě Moravské brány zklidňuje, řeka se začíná výrazněji zahlubovat do měkkých nivních hlín a objevují se první z nesčetných meandrů. Po více než 55 km opouští Odra u přírodní rezervace Polanský les CHKO Poodří. Podstatné a unikátní je to, že Odra v Poodří má, u nás v ojedinělém rozsahu, zachován svůj přirozený charakter nivní řeky s mnohačetným volnými meandry, které každoročně mění svůj tvar - postupný proces tvorby tůní a mrtvých ramen je stále živý. Odra se svými břehovými porosty je řekou plnící všechny krajinářské a ekologické funkce. Odlišná je situace u oderských přítoků. Tyto byly v minulosti, v převážné většině případů, vodohospodářsky upraveny.

K přírodně mimořádně hodnotným mokřadním ekosystémům patří trvalé a periodické (vysýchavé) tůně v lužních lesích a loukách. Svým množstvím, řádově stovky lokalit, a pestrostí stanovištních podmínek, ať už se jedná o plošnou velikost, hloubku, periodicitu zaplavování, umístění atd., se Poodří řadí k ojedinělým územím. Jedná se o všeobecně mizející typ biotopu, na který jsou díky svým specifickým podmínkám vázány některé ohrožené druhy rostlin a živočichů. Příkladem lze uvést korýše žábronožku sněžní a z rostlin žebratku bahenní, které obývají periodické tůně. Podmínkou pro jejich existenci je zachování přirozeného režimu záplav, vázaného na klimatické odchylky jednotlivých let.

Dalším přirozeným ekosystémem jsou lužní lesy, které pokrývaly v předkolonizačním období celou oderskou nivu. Do současnosti se zachovalo několik menších lesních komplexů s více či méně přirozenou druhovou dřevinnou skladbou. Jako příkladem lze uvést Polanský les ve stejnojmenné přírodní rezervaci a tzv. Blücherův les v Národní přírodní rezervaci Polanská niva, dále les Bažantula u Studénky, Obora u zámku v Nové Horce, Panský les u Kunína a Suchdolský les. Většina z nich bývá buď pravidelně nebo alespoň ve víceletém cyklu zaplavována. Nejčastější dřevinou jsou tady jasan ztepilý, lípa malolistá, které v různých poměrech doplňují dub letní, habr obecný, javory a jilmy. V některých porostech jsou jejich části tvořeny smrky a místy a především vtroušeně se nalézají další nepůvodní druhy jako duby červené, jasany americké a kanadské topoly.

Odlišné stanovištní podmínky jsou na terasách a strmých terasových svazích, kde převládají společenstva dubohabrových a dubolipových hájů a okrajový je výskyt i suťových a roklinových lesů a květnatých bučin.

Charakteristickým a krajinářsky velmi výrazným prvkem Poodří jsou aluviální louky a rybníky. Vznikaly na místě rozsáhlých lesů během středověké kolonizace v průběhu 13. až 15. století, kdy byla podél oderských přítoků zakládána první sídla. Jejich rozsah se během staleté historie mnohokrát měnil, svědky čehož jsou rybniční hráze, opuštěné rybniční náhony či zbytky zemědělských usedlostí.

Louky a pastviny byly pravděpodobně prvními umělými kulturami nahrazující lesní komplexy. Dodnes se zachoval pás aluviálních luk táhnoucí se po obou březích Odry v celé délce území. Jedná se o největší systém pravidelně zaplavovaných luk v České republice, jehož výměra činí více než 2 300 ha. Celý zdánlivě jednolitý pás luk se při bližším zkoumání rozpadá na pestrou mozaiku řady typů travních porostů, které mají v závislosti na vláhových a půdních poměrech odlišnou floristickou skladbu. K základním typům patří mokřadní louky v lemech rybníků a terénních depresích. Dále jsou to vlhké louky, které se váží na tu část reliéfu nivy, kde se stále nebo po většinu roku uplatňuje v horní části půdního profilu vliv hladiny podzemní vody. K mesofytním typům náleží louky s převládajícím ovsíkem nebo trojštětem a některé pastviny.

Výraznou součástí luk je rozptýlená zeleň. Ať už jsou to jednotlivé mohutné solitéry dubů, lip, jasanů, vrb nebo jilmů, mnohde doplněné skupinami keřů nebo břehové porosty vodotečí, aleje listnáčů na rybničních hrázích či podél cest. Rozptýlená zeleň je hodnotná nejen z krajinářského hlediska, ale slouží i jako hnízdní biotop pro ptactvo nebo úkryt pro zvěř a dále zvyšuje v CHKO Poodří dosti nízký podíl lesa (asi 10% výměry). Specificky působivým prvkem jsou hlavaté vrby.

Jistě nedlouho po prvních kolonizačních krocích přišli osadníci na to, jaké další možnosti široké říční údolí skýtá - již od 15. století jsou dokladovány rybníky, zanedlouho spojované systémy rybničních náhonů přivádějící vodu z Odry. Vzniká řada rybničních soustav, z nichž jsou mnohé dnes již minulostí. Přesto stávající počet rybníků - 57 a jejich výměra - 694 ha napovídá, že Poodří je známé rovněž rybnikářstvím. Rybníky jsou soustředěny do několika soustav u Bartošovic na Moravě, Albrechtiček, Studénky, Jistebníka a Polanky nad Odrou. Jejich význam je primárně samozřejmě rybochovný, především k chovu kapra. Mnohé jsou však též význačnými ornitologickými lokalitami využívanými ptactvem během jarního a podzimního tahu k odpočinku a často jsou rovněž hnízdišti. K nejvýznamnějším patří rybník Nový a Kotvice v přírodní rezervaci Kotvice, Horní Bartošovický rybník v návrhu přírodní rezervace Bartošovický luh, kde bylo jen pro ilustraci dokumentováno 70 druhů hnízdících ptáků a rybníky v národní přírodní rezervaci Polanská niva. Jednou z hlavních podmínek pro hnízdící druhy je zachování členitého litorálu s porosty rákosu, orobinců a zblochanu. Flóra stojatých rybničních vod s řadou ohrožených druhů (kotvice plovoucí, nepukalka plovoucí, plavín štítnatý, růžkatec potopený atd.) je dalším pádným důvodem k ochraně vybraných rybníků a regulaci intenzity chovu ryb. U rybnikářství nelze opomenout síť náhonů a struh, z nichž nejstarší a nejdelší je Mlýnka (Oderská strouha) s více než 23 km délky. Zmínky o níž jsou doloženy již z 2. poloviny 15. století a je tedy starší než známá Zlatá stoka na Třeboňsku.

V okrajové 3. a 4. zóně CHKO, která obklopuje jádrovou 1. a 2. zónu a má "nárazníkovou” funkci se nalézá především orná půda a zástavba obcí. Význam faktu, že jednotlivé obce jsou až na jedinou výjimku lokalizovány mimo nivu, a tedy mimo přímý vliv záplav, se ukázal při povodni v červenci 1997, kdy škody na stavbách a infrastruktuře byly v CHKO velmi malé. V samotné nivě se nalézají pouze objekty vodních mlýnů a stodol, k nimž později přibyly komunikace. Samotná vesnická zástavba doznala, především v období tzv. socializace vesnice a jejich přibližování městu, z architektonického hlediska řadu negativních změn. Jednotlivé objekty původních statků a hospodářských budov byly mnohde narušeny nevhodnými přestavbami a úpravami. Přesto v Poodří lze nalézt ještě řadu jednotlivých zachovalých statků. Samostatnou kapitolu tvoří vodní mlýny, které se nacházely podél oderských přítoků i přímo na Odře v každé obci.

Bližší informace o přírodních rezervacích, přírodních památkách a památných stromech najdete na samostatných stránkách.

Závěrem ještě krátká zmínka o biologické diverzitě území. V oblasti bylo do současnosti prokázáno 18 druhů ohrožených rostlin dle vyhl. č. 395/1992 Sb., z toho 6 kriticky (např. kotvice plovoucí, nepukalka plovoucí, plavín štítnatý) a 4 silně ohrožené (např. kruštík polabský, růžkatec potopený). Z fauny je zastoupeno 153 živočišných taxonů zařazených do zmíněné vyhlášky, z nichž 24 je v kategorii kriticky ohrožený. Jsou to například výběrem z různých živočišných skupin: velevrub malířský, žábronožka sněžní, ouklejka pruhovaná, čolek velký, skokan skřehotavý, bukač velký, břehouš černoocasý, chřástal malý, luňák hnědý, morčák velký, ostralka štíhlá a další. Přírodovědné poznání Poodří však ještě zdaleka není ukončeno. Lze očekávat další velmi zajímavé objevy, jako v poslední době nálezy vzácných mlžů velevruba tupého a škeble ploché, vážek - šídlatky velkoskvrnné, klínatky obecné a dalších. Rovněž byla potvrzena ojedinělá druhová pestrost a velikost populací obojživelníků, především skokanů ostronosých a skupiny zeleně zbarvených skokanů.

Všechny uvedené skutečnosti svědčí o oprávněnosti ochrany nivy Odry v Poodří, o potřebě zachovat území, které svým významem překračuje rámec naší republiky. Území splňující předpoklady rozumného hospodářského využívání, které umožňuje zachování všech přírodních hodnot a krajinného rázu.

AKTUALIZACE: Daniel Merhout (INFOMORAVA) org. 56, 10.03.2004 v 11:59 hodin