Až do roku 1945 náležel celý kopec Hanuše a zejména stráň zvaná Říjnový kopec k zámeckému parku. Svah býval koncem léta zbarven tisíci modrofialovými květy až metr vysokých lat lupiny. Na počátku 20. století byl listnatý porost na svahu ještě tak nízký, že bylo možno dohlédnout k řece Moravici a na Mariánskou louku. Tehdy se vedl z žimrovické silnice klikatý chodníček vzhůru až k majestátnímu smrku na návrší, odkud byl překrásný rozhled přes údolí na komplex zámeckých budov až ke kostelu.

Snad proto si toto místo oblíbila manželka knížete Karla Maxe Lichnovského kněžna Mechtilde, když se jako pětadvacetiletá po svatbě v roce 1904 ocitla na hradeckém zámku.

Odchovala tři děti - Viléma, Michaela a Leonoru. Často tady na lavičce na okraji smrkového lesa do roku 1928 sedávala. Snad i toto místo nad romantickým údolím podnítilo její literární a výtvarnou tvořivost, stala se autorkou devatenácti společenských románů a divadelních her.

Kníže dal zde v letech, kdy sem často docházela, zasadit mohutný balvan s vytesaným nápisem Mechtildenhöhe.

Po smrti manžela Karla Maxe Lichnovského v roce 1928 kněžna Mechtilde Hradec opustila a žila na jihu Francie, kde se věnovala svým uměleckým zájmům. Měla hodně přátel mezi spisovateli a malíři s nimiž se stýkala. Sem, na hradecký zámek, v letech 1940-1945 přijížděla z Mnichova na několikaměsíční pobyty, když se za války nesměla jako britská státní příslušnice vrátit do Londýna ke svému druhému manželovi. Jako "stará paní kněžna" znovu tato místa navštěvovala. Pak celé návrší pustlo, zarůstalo býlím a zůstal tu jen kámen s vytesaným nápisem.