Papírenský splav nechal postavit podnikatel Weisshuhn. Nejdříve rozvíjel výnosný obchod s řezivem a dřívím a podél řeky přestavěl vodní mlýny na pily. Později zřídil továrničku na lepenku v Anenském údolí. Dalším záměrem byla vlastní papírna v Žimrovicích. Vodní náhon žimrovické papírny, sloužící pro plavení dřeva a výrobu elektrické energie, na řece Moravici 3 km jihozápadně od vsi. Délka náhonu je 3,6 km, začíná Papírenským splavem a vodním tunelem 4 - 5 m širokým pod Kozím hřbetem, ve skalnatém svahu překonává boční údolí, pokračuje akvadukty a sypanou hrází, kde přivádí vodu na turbíny. Projekt byl schválen roku 1890 a již na konci roku 1891 bylo celé dílo včetně devíti Girardových turbín uvedeno do provozu. Projekt byl zadán a financován tehdejším majitelem papíren Carlem Weisshuhnem - odtud též dodnes používaný název Weisshuhnův splav či náhon. Náhon se využíval k plavení dřeva, stála na něm elektrárna zásobující město Opavu i okolí elektrickým proudem. Výkon elektrárny byl postačující pro celou Opavu. V roce 1927 byly původní turbíny zaměněny za Francisovy turbíny o výkonu 750 koňských sil. Tyto turbíny jsou dodnes součástí elektrárny v papírnách, vyžívána je však jen jedna. Na trase náhonu jsou zajímavé objekty - 3 vodní tunely a několik akvaduktů, kterými náhon, vedený po strmých svazích, překonává boční údolí. Dnes slouží jako přívod vody pro papírenu v Žimrovicích. Celé vodní dílo, splav i náhon je zapsán do seznamu technických památek.